Po r. 1945 se začínala psát zcela nová kapitola této společensky i hospodářsky zcela rozvrácené obce. Obnovoval se průmysl a živnosti, školství, vznikaly politické strany, spolky a nově se zde formoval v budovách areálu německých evangelíků také sbor církve českobratrské evangelické. Suchdol zažil ohromný příliv nových osídlenců ze všech světových stran, ale především z východu – z Valašska. V červenci 1945 byl vyslán do Suchdolu farář Ladislav Dostál, který zde budoval nový sbor, do kte
rého patřilo v počátcích 90 obcí. Mezi novými přistěhovalci v Suchdole bylo však jen asi 10% evangelíků. Dne 20. prosince 1946 byl v Suchdole nad Odrou založen sbor Českobratrské církve evangelické. Sbor čítal 1772 členů s kazatelskými stanicemi ve Vítkově, Odrách, Fulneku a Bravinném, bohoslužby v neděli navštěvovalo asi 300 členů. V únoru 1949 se do sboru přistěhoval farář Gustav Adolf Říčan, působící v Suchdole do r. 1973. Díky pomoci evangelizačního odboru moravskoslezského seniorátu i suchdolských laických kazatelů Aloise Pernického, Františka Machače a Oldřicha Kaňáka byly posléze konány bohoslužby i v Budišově, Butovicích, Bílovci, Kletném, Jestřábí, Pohoři, Děrném, Veselí a v Loučkách. V roce 1950 vznikl samostatný sbor ve Vítkově a v roce 1956 samostatný sbor v Odrách. Pod suchdolskou diasporu pak již spadalo pouze 25 obcí s asi 800 členy. Bohoslužby v neděli navštěvovalo asi 100 členů. Od druhé poloviny padesátých let nastal vlivem ateistické výchovy, politickému nátlaku, zastrašováním a vystěhovalectvím silný úbytek členů. Politické klima od druhé poloviny padesátých let církvím vůbec nepřálo. Na počátku sedmdesátých let evangelický sbor počal konat bohoslužby celoročně v sále na faře, kostel pak byl využíván pouze pro větší slavnosti. R. 1975 nastoupil do sboru mladý vikář Pavel Sikora, ale působil ve sboru jen po dva roky. Na jaře 1981 nastoupil do sboru mladý vikář Vlastimil Kovář, původem z Hošťálkové. Ten se prokázal jako velmi praktický člověk, a tak za jeho působení došlo k celé přestavbě fary, byly nově postaveny garáže, dílny a klubovna pro děti a celé okolí fary a kostela bylo velmi zvelebeno. Do suchdolského sboru přijížděla zvláště o letních prázdninách evangelická mládež z Valašska a ze sborů moravskoslezského seniorátu a pomáhala budovat. Díky jejich vlivu a kontaktům se někteří členové sboru, zvláště z řad mládeže, hlouběji zanítili pro živé evangelium. Ale i tak počet „matrikových“ členů klesal a koncem osmdesátých let sbor čítal pouze 540 členů, návštěvnost při bohoslužbách byla 30-50 členů. Koncem srpna 1992 se vikář Vlastimil Kovář přestěhoval do Nového Jičína a odtamtud pak administroval suchdolský sbor až do roku 1997. V říjnu 1996 nastoupil do našeho sboru mladý vikář charismatického ražení Šimon Dvořák z Benešova u Prahy. Působil ve sboru až do srpna roku 2000, kdy se přestěhoval do Chrastavy u Liberce, aby tam působil jako kazatel Jednoty bratrské. Od r. 2001 byl zvolen kazatelem Slavomír Kellner a působil v Suchdole do roku 2002. Pamatujeme jej jako vynikajícího kazatele. V období po revoluci společnost se stále více odklání od Boha, a přiklání se ke konzumnímu životu, což jí nadbytek hmotných prostředků bohatě umožňuje. V prosinci r. 2005 nastoupila do sboru mladá farářka Mária Jenčová z východního Slovenska, jež se velice přičinila o opravu zdejšího kostela, který sbor v r. 2008 převzal od státu do svého vlastnictví. Kromě kazatelů prošly sborem mnohé postavy, které, ač ne teologicky vzdělané, se zapsaly do dějin sboru jako výrazní křesťané a nezapomenutelné osobnosti, ovlivňující pozitivně celé generace.