Počátky české kazatelské stanice spadají do r. 1925, kdy do Suchdolu dorazilo 7 rodin ze Zelowa, potomci českých emigrantů, kteří po třicetileté válce opustili pro víru vlast, svou víru i českou řeč si zachovali. Kazatelská stanice byla obstarávána ze sboru Hodslavice. V r. 1938 byl Suchdol zabrán Německou říší a češi se museli vystěhovat. Vrátili se až po válce.
Dějiny křesťanství v Suchdole nad Odrou jsou tak neobyčejné, že je možno je srovnávat s dějinami leckterých velkých měst, jakými jsou Opava, Olomouc. Jsou svědectvím o bohatosti duchovního života i údobích hlubokého úpadku. Každopádně jsou svědectvím o silné potřebě žít ve stálém spojení s naším Stvořitelem, který nám dává život. Uveďme tedy jen stručný přehled.
Duchovní centrum obce bylo od založení obce v místě, kde se nyní nalézá římsko-katolický kostel. S ním je také spojena nejstarší písemná zmínka o Suchdole z r. 1337. Jde o latinsky psanou listinu - kupní smlouvu, kde farář Petr ze Suchdolu je uveden jako svědek. Je to první zmínka o existenci suchdolské farnosti. Všichni jsme vzešli z této jediné společné církve katolické. Ta se však v 15. století dostala do veliké morální krize, kterou chtěla řešit reformace česká-husova. Tato reformace příliš mnoho stoupenců v Suchdole patrně nenašla ačkoliv nedaleké Odry byly velikou husitskou pevností, hlídající Moravskou bránu.
Z české reformace vzešla Jednota bratrská, elitní církev, která v dějinách národa i Suchdolu sehrála významnou roli. Ve Fulneku ke konci 15. stol. vznikl veliký sbor Jednoty bratrské. Bratří se přísně řídili vlastními řády, měli zakázáno živit se žebrotou, zakládali tedy sirotčince a chudobince,
vynikali pracovitostí a vzdělaností. Jako správcové v něm působily mnohé vynikající osobnosti bratrského písemnictví. Tuto řadu uzavřel Jan Amos Komenský, který přišel do Fulneku r.1618 a prožil zde údajně nejšťastnější období svého života. Kazatelské stanice měl také v Kujavách, Kletné, Jerlochovicích, Jestřábí, Stachovicích, Hl.Životicích a Suchdole, kde měli bratří také v č.p.163 v letech 1616-22 školu. Podle místní pověsti kázával J.A.Komenský pod Rychtářskou lípou, proto byla také nazývána lípou Komenského. Z úcty k jeho osobě, která hluboce zasáhla do dějin obce, byl jemu před školou v r. 1965 vybudován důstojný památník.
O něco později r.1517 vystupuje se svými reformami církve Dr. Martin Luther v Německu a brzy na to Kalvín ve Francii a Zwingli ve Švýcarsku. Luterská reformace se rychle rozšířila do našeho kraje, protože německy mluvícímu obyvatelstvu byla bližší než reformace česká. Cetryšové a patrně i Švajnicové obsazovali suchdolskou faru luterskými kněžími. R.1593 se připomíná v Suchdole luterský farář Senkenberger a v letech 1598-1624 Schulius – Schulig. Za něj také vyhořel r.1604 původní dřevěný kostel sv. Kateřiny a v následujícím roce 1605 J. B. Cetryš nechal postavit nový (současný katolický) z kamenného zdiva v renesančním slohu. Luteráni však nezasvěcovali kostely svatým, proto byl zasvěcen Nejsvětější Trojici, což trvá dodnes. Po prohrané vzpouře českých stavů proti císaři r. 1620 musel nejdříve uprchnout Komenský, který se angažoval i politicky. V r. r.1624 císař vypověděl ze země i ostatní nekatolické duchovní a uzavřel jejich kostely. Kostel byl zapečetěn císařskými komisaři 14.8.1623 a byl předán pod správu katolické farnosti v Šenově, odkud dojížděl farář jednou za měsíc. Luterský farář Schulig, který v Suchdole působil téměř čtvrt století, musel odejít.
V zemi bylo povoleno jen jedno náboženství, katolické. Z toho důvodu musel r. 1653 Karel Rödern panství prodat Szerenyiům. V Suchdole na rozdíl od okolních obcí došlo k tomu, že v podstatě celá obec zůstala až do vydání Tolerančního patentu r.1781 evangelická. Zasloužil se o to selský rod Schneiderů, ale také k tomu přispělo, že Komenský nechal v r. 1661 v Amsterodamu vytisknout pro své bývalé členy z fulnecka katechismus – Die Uralte Christliche Catholische Religion (Prastaré obecně křesťanské náboženství), kde v krátkých otázkách a odpovědích vysvětluje bratrskou věrouku. S velikou odvahou tento kompletní náklad spolu s čerstvě vytištěným bratrským zpěvníkem nechal propašovat jako dar do Suchdolu, odkud se distribuoval do okolí. V r. 1722 Kristian David ze Ženklavy založil v Sasku na panství hraběte Zinzendorfa pro tajné evangelíky z Moravy osadu Herrnhut, česky Ochranov. Navštívil také Suchdol, kde svými kázáními způsobil veliké duchovní probuzení u zdejšího lidu. V průběhu dalších 60 let emigrovalo ze Suchdolu do Herrnhutu asi 280 obyvatel. Ti obnovili Jednotu bratrskou, a podnikali evangelizační a misijní cesty do různých částí světa, kde zakládali bratrské osady fungující podle bratrských řádů a principů. Přes 60 misijních pracovníků pochází ze Suchdolu z tohoto období jako skrytá semínka, která zasel J.A. Komenský.
Když přešlo období tvrdého pronásledování, císař Josef II. (1780-1791) brzy po svém nástupu na trůn vyhlásil r.1781 toleranční patent, přinášející poddaným svobodu náboženského vyznání. Zástup 737 lidí putoval do vrchnostenské kanceláře v Kunwaldu, kde se přihlásily 4/5 obyvatel do evangelické církve. Suchdolané usilovali nejdříve o členství v Jednotě bratrské, ale Toleranční patent povoloval jen dvě vyznání – konfesi luterskou neboli augsburského vyznání (A.V) a helvetskou neboli reformovanou (H.V.). Rozčarování a nesouhlas s touto skutečností trval asi 30 let, přestože si suchdolané z obou možností vybrali svobodně příslušnost ke konfesi luterské. V Suchdole tedy vznikl veliký luterský sbor, který byl i sídlem seniorátu. Na Moravě byly senioráty brněnský a suchdolský. Toleranční patent přinesl evangelíkům svobodu vyznání jen trpěného, s mnoha omezeními. Kostely nesměly mít věž, vchod musel být situován do polí, nesměl mít zvony a varhany. Desátek platili katolickému faráři tak jako předtím. V českých zemích bylo dodržování těchto předpisů přísně vymáháno, ale Suchdol jako by měl jiné postavení dané snad svou početní převahou a tolerantní vrchností, ale každopádně vztah katolíků a evangelíků byl v mnohém velice příkladný. Evangelíci si vybudovali postupně své duchovní centrum na protějším kopci, kde hned na podzim 1782 si vystavěli dřevěnou modlitebnu a pod ní faru, ve které byla i evangelická škola, k pohřbívání měli vyhrazenu část katolického hřbitova. Suchdol se stal významným centrem církve evangelické augsburgského vyznání, jak zněl plný název. Proto byly vybírány za kazatele pro Suchdol často významné osobnosti: Za Jana Szepessy ze Sobotiště, byl vybudován (1852-58) současný evangelický kostel a hřbitov r.1856. Postupně vznikaly i kazatelské stanice v okolí: Odry, Příbor, Bílovec a evangelické hřbitovy: Kunín, Mankovice. Do života sboru však začalo pronikat vlastenectví, což nepřineslo obohacení duchovního života, nýbrž zploštění.
Po vzniku ČSR v r. 1918 došlo v Čechách a na Moravě ke sloučení obou konfesí luterské a helvetské v jednu církev Českobratrskou evangelickou. Němečtí evangelíci v českém pohraničí si však vytvořili vlastní Německou evangelickou církev se 130 tisíci členy a asi 60 sbory. K té se připojil i suchdolský sbor, v němž však stále více rostlo vlastenectví a ubývalo upřímného vztahu ke Kristově církvi. Po II. světové válce, ve které i němečtí evangelíci sympatizovali s Velkoněmeckou říší, byly vztahy mezi Čechy a Němci zcela roztříštěny válkou. Její následky řešila v poválečném Československu Postupimská dohoda, jejímž výsledkem byl odsun všeho německého obyvatelstva z pohraničí do Německa. Poslední transport německých obyvatel odejel 21.9.1946. Tím se uzavřela slavná dějinná kapitola mohutného německého evangelického sboru v Suchdole.