Evangelický chrám Páně v Suchdole nad Odrou je zajímavý jak svým dějinným vývojem, tak i architekturou. Stojí zde jako pomník velikých událostí v našem městečku, kde protestantství nad ostatními duchovními proudy výrazně dominovalo. Přes to, že veliká část tajných evangelíků emigrovala na počátku 18. stol. do saského Herrnhutu, po uvolnění poměrů vydáním tolerančního patentu císařem Josefem II. r. 1781 se 4/5 obyvatel přihlásily k protestantství. Vzniknul veliký evangelický sbor luterské konfese, který se stal sídlem seniorátu, ale také jeho hospodářským zázemím.
Když se po roce 1848 v rakouském mocnářství uvolnily poměry a došlo ke zrovnoprávnění církví, rozhodli se i suchdolané pro stavbu chrámu Páně důstojného a reprezentativního vzhledu pro největší evangelický sbor na Moravě. Nebyl v Suchdole prvním. Prvními evangelíky - luterány byl užíván (od 16.stol. do 1605) nejstarší původní obecní dřevěný kostel, který vyhořel. Na jeho místě byl evangelíky postaven nynější katolický a užíván (1605 - 1624). Po vydání tolerančního patentu si v r.1782 evangelíci vybudovali na protější straně suchdolského údolí dřevěnou modlitebnu a o deset let později na tomtéž místě zděnou, bez věže. Po šedesáti letech užívání za působení seniora Jana Szepessyho, kurátora (též starosty) Johanna Liebische čp.35 a učitele P.Cichyho započali se stavbou podle návrhu stavitele Julia Appelta z Bialska. Ten novostavbu navrhl jako pozdně barokní a započal práce. Patrně na popud vídeňské konzistoře byl projekt výrazně pozměněn do modernější podoby architektem Ludwigem Försterem (1797-1863), který pro církev již déle pracoval. V té době byl již jedním z nejuznávanějších rakouských architektů nové generace, kteří odvážně vnášeli do historizujících slohů antických i prvky románské, gotické a orientální. V této nové orientaci nakonec převážil hlavní proud sakrální architektury - neogotika. Suchdolský kostel je jejím předznamenáním. Představy o podobě kostela prošly rychlým vývojem a dnes již nevnímáme, že byl realizován jako ve své době velice moderní a provokující stavba. Förster měl podíl na výstavbě mnoha reprezentativních objektů. Největšími jsou vídeňský arzenál a projekt okružní třídy. Suchdolskému kostelu je stylově nejbližší kostel ve vídeňském Gumpendorfu. U obou uplatnil tzv. arkádový styl, který se pak objevuje i na dalších stavbách na Moravě.
Dne 13.září 1852 započaly výkopové práce s takovým nadšením, že za tři dny byly hotovy. Základní kámen byl slavnostně položen 19. října a vyzděny základy. Stavitel Appelt v následujícím roce odstoupil od zakázky a stavbu převzal stavitel Franz Wanke z Oder. Förster navštívil staveniště v dubnu 1853 a radil, aby tento rok byl věnován shromažďování materiálu. R.1854 bylo dílo dovedeno po okna a v následujícím roce zastřešeno zdejším mistrem Josefem Münsterem čp.77. V r. 1856 byla budována věž, kam byly při veliké slavnosti 26.10. 1856 zavěšeny 3 zvony vyrobené ve Vídeňském Novém Městě a Förster opět navštívil Suchdol. Zařídil ve Vídni výrobu kříže na věž a čtyř do štítů, podle vlastního náčrtu. Terakotové ozdoby jako římsy a ostatní cihlové ozdobné prvky dodávala továrna na kameninu v Hrušově. Tamní inženýr Eduard Würtemberg také prováděl stavební dozor a podle jeho návrhů byly v arkádovém stylu provedeny dveře, oltář a další architektonicky náročné detaily. Navrhl také výstavní vstupní bránu na hřbitov, který byl otevřen r.1856. Kovářské práce prováděl místní mistr Leopold Zeisberger čp. 162. Stolici zvonů nese dubový ozdobný sloup, do nějž jsou vytesána jména všech, kteří se o vybudování nejvíce zasloužili. Stavba realizovaná z výtěžku čtyř velkých sbírek mezi členy sboru, které vynesly 13 000 zlatých a z dalších darů, se neustále potýkala s nedostatkem peněz a je výrazem neobyčejné obětavosti zdejších evangelíků, kteří si stavbu z větší části sami financovali a prodloužili si tak dobrovolně robotu, nedávno zrušenou. Celkové náklady činily 25 000 zlatých. Slavnostní otevření bylo 17. října 1858.
Architektonická hodnota této suchdolské dominanty dlouho unikala pozornosti odborníků, dokonce byla v minulosti ohrožena demolicí a vztah k objektu se měnil s jejími majiteli. Budovatelé kostela, zdejší evangelíci moravští Němci jej udržovali v příkladném stavu. Po odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce, byl kostel státem skonfiskován i s jeho hospodářským zázemím. Majetnické vztahy byly dlouho nejasné a užíval jej nově vzniknuvší Farní sbor českobratrské církve evangelické, který se cítí být duchovním nástupcem německých evangelíků a zprostředkovateli Kristova evangelia protestantského pojetí v Suchdole n.O. V roce stopadesátého výročí r. 2008 se stal i jeho majitelem a usiluje o obnovu jeho původního poslání a opětnému zpřístupnění suchdolské veřejnosti. Jeho vzácně uchovaný interiér, jeho ticho jež vede k hlubšímu zamyšlení, působí neobyčejně.
Daniel Říčan 2011